Kdo si spoří, má většinou v hlavě alespoň nějakou představu, kde ty peníze poté rozfofruje a hlavně kdy. Ono ne každý si spoří na důchod, až bude mít konečně čas – protože čas mít nikdy nebudete, ale spousta z nás si spoří například na dovolenou příští měsíc, dobrý večer v dobré restauraci a další podobné rozmary běžného života, kterých je třeba si užít, dokud je čas.
Máte ale dostatek času?
Čas je velmi zvláštní koncepce lidského myšlení při vnímání každodenní reality prostého bytí, protože žádný jiný tvor neměří délku svojí existence na vymezený čas, přesně stanovený sekundami a minutami. Je to tak trochu spojeno s tím, jak vyspělé máme myšlení, byť je pravda, že pokud by daný člověk žil někde v pralese, času by si nejspíše moc nevšímal, byť by působení času jako takového zakoušel.
Čas je ale velmi ošemetná záležitost – neustále si opakujeme někde v hlavě fráze „až bude čas“, „potom budu mít více času“, „teď nemám čas“. Jistota, ve kterou věříme, že někdy ten čas mít budeme a budeme ho mít více, je však značně mylnou, neboť času už nikdy nebudete mít více než máte teď. Představte si, že každý den máte 84 400 korun, po každém dni zmizí a druhý den je tam máte zase. Byla by škoda je neutratit, viďte? K čemu si nechávat a spořit, když po půlnoci zmizí a poté mi přibydou další. A přesně tak to je s časem – spoření je tak svým způsobem okrádání sama sebe, vy si totiž ukrádáte z blahobytu, který byste mohli mít nyní pro blahobyt budoucí s domněnkou toho, že ho budete mít více.
Čas není jediný faktor znehodnocující stávající peníze
Musíte také připočíst celosvětovou hospodářskou a ekonomickou situaci, války, problémy, sucha apod., které hodnotu peněz buďto snižují či zvyšují. Do toho musíte započíst také inflaci, která neustále znehodnocuje vaše peníze, i když sedí někde na účtu. 10 000 korun před lety není taková sláva nyní.
Skutečně se vám vyplatí čekat?