Nejednoho člověka zrazuje od usednutí na bicykl už i jenom pouhá představa toho, že se tento vehikl uvádí do pohybu výhradně za pomoci lidské síly. Pro někoho takového je chabou útěchou dokonce i to, že to určitě bude aspoň kousek cesty z kopce a tam to logicky pojede rychle a samo. Zkrátka pohyb unavuje a způsobuje bolení těla a ne každému je něco podobného příjemné.
Ovšem co když si podobně hostinskému z cimrmanovské Hospody na mýtince někdo usmyslí, že ho šlapání na kole vůbec nebaví, ale přesto se chce stát cyklistou?
Pak je tu vlastně už jenom jediné uspokojivé řešení. Nezbývá, než si prostě pořídit elektrokolo se středovým pohonem.
Jistě, nejedná se tu o kolo v pravém smyslu toho slova, ale jedná se o dost věrnou imitaci, dávající možnost šlápnout do pedálů i těm, jimž se do pedálů šlapat nechce.
Tím, co činí podobné kolo atraktivním pro každého (logicky s výjimkou těch, kdo si chtějí doopravdy dát do těla), je fakt, že se v něm ukrývá motor, pomáhající ve chvílích, kdy je toho zapotřebí. Tedy klidně i naprosto kdykoliv, po celou dobu jízdy. Tento motor se skrývá ve středu elektrokola a oplývá vysokým točivým momentem, což znamená, že lze s jeho pomocí zdolávat jak roviny, tak i stoupání, jež se člověku připletou do cesty.
Motor to prostě ochotně vezme za nás. A my si můžeme na takovém kole klidně sedět jako páni a užívat si onen příjemný pocit z vysoce pohodlné a komfortní jízdy.
Ovšem přítomnost motoru tu není ještě ani zdaleka jedinou předností. S povděkem lze kvitovat třeba i jeho zdařilé umístění, možnost úpravy míry točivého momentu úměrně uživatelovým potřebám, nepodstatnou není ani estetická úroveň takového kola, jeho lehkost a efektivnost využívání.
Což vše činí takové elektrokolo dokonalým cyklistickým ‚šidítkem‘. Něčím, na co usedne rád kdekdo, dokonce ani ty největší lenochy nevyjímaje.
