Být moderním člověkem v moderní společnosti vyžaduje spoustu věcí. Také spousta lidí je patřičně zmatená a neví si rady. To ostatně ale patří ke svobodě, kterou si generace před námi tolik chtěli vybojovat. Svoboda dělat chyby, svoboda věřit, čemu chci, svoboda názoru, svoboda vyznání, svoboda a tolerance. Často se můžete setkat, při rozboru slova svoboda také se slovem tolerance. Bez tolerance, ať už státní nebo lidské, není svobody. Jak můžete být svobodní, pokud druhý nebude tolerovat to, že svobodní jste? Jak můžete něco tolerovat, pokud nejste svobodní?
To jsou otázky, kterými by se měl každý alespoň pár chvil zabývat. Internet a moderní člověk je patřičně ztracen mezi těmito dvěma otázkami. Cítí, že chce být svobodný, avšak upírá onu podporu, toleranci, druhým, protože jejich svoboda mu není zrovna příjemná. Tento vzorek člověka internetového věku bychom mohli napasovat jak na českého Pepíka, který si myslí, že mu je „ukřivděno“, tak na zeleného aktivistu, který se cítí být obklopen pablby, přitom sám je v mnoha způsobech ignorant.
Důležité je jedno
Pravda je jediná. Skutečně objektivní pravda je jedna. Ta relativní, subjektivní „pravda“, což je samo o sobě oxymorón, nemůže existovat jako objektivní pravda. Internet a diskuze na něm nám však dává pocit, že ona subjektivní pravda, náš „názor“ by se měl nějak rovnat té objektivní pravdě, hůře poznatelné, hůře pochopitelné a mnohem složitější.
V diskuzích na internetu se lidé chrání svým názorem, svojí pravdou a najednou jsou všechny svobody dobré, ale ještě před pěti minutami by jim nevadilo, kdyby za každým člověkem stál policista s obuškem.
Je to jednoduché
Internet poskytuje řadu výhod – anonymita, nerušené psaní a proslov, nerušená existence, tajemství, prostor naší fantazii. Avšak musíme pochopit, že lidská mysl nedokáže v řadě věcí myslet komplexně. Pravda je komplexní, není jednoduchá ani relativní. Pokud zjednodušujeme pravdu, upravujeme jí a natíráme ji našim vlastním subjektivním pohledem na věc, stává se z ní „náš názor“ – zjednodušená, přetočená, někdy i lživá, naše vlastní pravda. Internet nabídl té skutečné, komplexní, pravdě prostor. Ale nikdo už nečekal, že tu komplexní pravdu nahradí ta naše subjektivní jednoduchá pravda. A často je ta pravda spíše „přesvědčením o něčem“, tedy ne-pravda. A tak vznikají hoaxy na internetu.