Dřív bylo kvůli rozdělení světa na „tábor míru a socialismu“ a „zahnívající západ“ všechno daleko jednodušší. A to proto, že to bylo složitější. Případně to bylo složitější a tím pádem to muselo být zákonitě i jednodušší.
Prostě jsme byli my hodní tady a ti zlí tam a tím to končilo. Kdyby totiž někdo tvrdil, že tady jsou ti zlí a tam ti hodní, se zlou by se potázal. A s nepořízenou odcházel nejednou i ten z našinců, kdo se chtěl osobně přesvědčit, zda ti nezaměstnaní tam za železnou oponou skutečně živoří pod mostem a vykořisťovaný proletariát řinčí svými okovy.
To dnes už je všechno daleko jednodušší a proto to není zase až tak jednoduché jako kdysi. Je to kvůli své jednoduchosti nejednou i notně složité.
Protože dnes žijeme v tom, čemu se říká .
Toto cizí slovo znamená v podstatě to, že se celý svět více a více propojuje, jsme si blíž a blíž. Pokud by to pak chtěl někdo říci raději slovy těch, kvůli nimž jsme se až do devětaosmdesátého roku globalizovat nemohli, „zítra se bude tančit všude“.
Díky globalizaci mizí bariéry v mezinárodním obchodu, ruší se kvóty, cla a podobné překážky, investice a jiné peníze si stále volněji putují po světě, jak se jim zlíbí, stejně jako pracující lid či jiní migranti.
Díky globalizaci se výroba často stěhuje tam, kde jsou nejnižší náklady, kde jsou třeba lidé ochotni pracovat i za almužnu, jako je tomu dejme tomu i u nás.
Díky globalizaci se my lidé máme skvěle. Totiž prý tomu tak je. Díky ní
– stoupá produktivita práce
– roste mezinárodní obchod
– zrychlují se inovace
– sílí konkurence
– uvolňují se bariéry geografického umístění a vzdálenosti trhů
– sbližují se kultury
Ovšem současně také
– nejednou zažíváme střety kultur, ba i přímo kulturní šoky
– zasahuje se do tradičních společenských struktur
– ubývá pracovních příležitostí kvůli přesunu výroby do ciziny a levné konkurenci z dovozu
– ne každá ekonomika se až tak dokonale přizpůsobuje
– obchoduje se s drogami, dětmi či bílým masem
Kvůli globalizaci se stále méně lidí uživí v zemědělství (opomeneme-li pochopitelně před chvílí zmíněné drogy, jichž se díky globalizaci a volnému pohybu dá vyrábět a prodávat víc a víc) a průmyslu a naopak vzrůstá počet míst ve službách. A to bohužel i takových, jako jsou státní úřady, jež nám nejednou zase až tak skvělé služby neposkytují.
Státní hranice mají stále menší význam. Kvůli globalizaci, jíž lze blahořečit stejně jako spílat. V čemž jí ale nejednou i křivdíme. Protože třeba za onou neblahou masovou migrací posledních let nestojí ani tak ona, jako spíše naše vlastní hloupost.